"Myslím, že to má na tebe špatný vliv."

7. července 2013 v 20:44 | lilajs |  Obecně rozlišený výplach mozku~
Aneb cesta všemi druhy terénů a výkyvy duševního počasí.


Je všeobecně známo, že člověk za život prochází těžkými fázemi a pořád mu padají do cesty nějaké překážky, které musí překonat. V takových chvílích pak pozná, komu může věřit a kdo ho pošle nemilosrdně do oněch míst ve spodní části zad s tím, že je nadmíru otravný a vymýšlí si.
Na silvestra, hned po půlnoci, jsem si řekla, že chci změnu. Chtěla jsem, aby ten nadcházející rok 2013 byl lepší, když už jsme přežili ten konec světa. Jenže potom jsem objevila zákon, že když je všechno skvělý a dokonalý nebo prostě fajn, něco se podělat musí, jinak by to nebylo spravedlivý.
Přesvědčila jsem se, že člověk by se neměl míchat tam, kde je už zavedený nějaký systém, jinak se poruší a udělá to jen špatně… a hlavně ne někam, kde povětšinou sedí a neví o čem kdo mluví.
Až do května jsem si plula na obláčku a nedbala jsem na připomínky ostatních, protože jsem si prostě nechtěla kazit to, že mám konečně radost ze života. Ve finále se však stejně všechno sesypalo jako domeček z karet a já se ponořila čumákem tak hluboko do pomyslného bahna, že jsem neměla nejmenší chuť se vyhrabat. Poznala jsem lidi, kteří se mě z bahna snažili tahat, ale také ty, kterým přišlo, že ještě nejsem dost hluboko. Bála jsem se chodit ven, ale pak si mé zdraví řeklo, že mi prostě pomůže a znemožnilo mi na 3 týdny vylézt z domu.
Od té chvíle jsem se bála a klepala se jako ratlík, aby se minulost neopakovala. Mezitím jsem horko těžko doháněla, co jsem ve škole zameškala a teď, když boj skončil, mohu říct, že jsem na sebe zatraceně hrdá. Zase jsem všechno hodila za hlavu, i když po pár dnech to na mě zase všechno dolehlo. Stíny prostě původní majitele neopouští.
Ale pak přišel včerejšek a spousta věcí se změnila. Někteří lidé si do huby nevidí a to mě přinutilo se zasmát. Najednou je svět zase jasnější, i když teplo to docela kazí.
Tak a teď k názvu článku.
Když jsem si tak polehávala xichtem v bahně s myšlenkovými pochody Erena Jägera z Shingeki no Kyojin, přišla kamarádka a ukázala mi něco, co mě efektivně z toho svinstva vytáhlo. Tím malým zázrakem byl Hannibal, seriál, který padl z čistého nebe na moje narozeniny. Vlil mi sílu do žil, naučil spoustu věcí a popravdě učinil můj v-tu-chvíli-tak-podělaný život mnohem lepším. Všimla jsem si toho teprve nedávno, až potom, co skončila první série a má oblíbená postava neskončila zrovna dobře.
Zní to strašně divně, když člověk ví, co se tam děje, nebo aspoň tuší o čem je kniha The Red Dragon. Ale musíme brát v potaz, že jsem člověk, co se smál u Repo! The Genetic Opera. Avšak pozorovat, jak Váš oblíbenec přichází o rozum, bolelo jak dostat Mjolnirem do kokosu. Doufám, že pak tomu… psychiatrickému parchantovi nakope jeho kanibalistický zadek.
Každopádně je mi líp. Přišla jsem na to, že v jistých případech je lepší držet pusu a myslet si své, protože někteří Vám stejně neuvěří a ještě si to sami překroutí ve svůj prospěch. A to jsem já blbec dostala varování, hehe. No, nechť jsou uhnáni stylem "králík" a sežráni Hannibalem.
Tak a toť vše. Zbytek roku bude fajn. Věřím tomu a budu dělat všechno, aby to tak vážně bylo.
A prozatím se loučím~ Bye bye bee!

-lilajs ♥

P.S: Jedna úžasná…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 piuPIU piuPIU | Web | 30. srpna 2013 v 0:19 | Reagovat

Mě by měl někdo vzít Mjolnirem po hlavě taky, za to, že jsem se tu tak dlouho naukázala. Safryš, měla bych si to tu hodit na stávajícím blogu do oblíbenejch, ať mám přehled.
Ano, píšu komentář se zpožděním, ale doufám, že ne příliš pozdě.
Přeju hodně sil a štěstí, snad už bude konečně líp.

Ero-nee-chan ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama