Porcelánová panenka

8. března 2013 v 22:17 | lilajs |  Moje výtvory~
Něco i trochu k tématu týdne, depresi~

Taaak~ rozhodla jsem se podělit ještě o něco ze své staré literární dílny.
Našla jsem příběh, který jsem psala do školy jako slohovku v 9. třídě. Zadání bylo vyprávět příběh neživých předmětů v ich formě. Porcelánové panenky mě vždycky fascinovaly a děsily, takže jsem si řekla proč nepoužít zrvona tu? Tehdy jsem byla obviněna, že jsem celé dílko stáhla z internetu, protože moje učitelka nebyla na tenhle styl v mojí tvorbě zvyklá. Když to na internetu nenašla, byla dost překvapená.
Psala jsem to v době, kdy jsem byla fakt jen pesimistická, bez radosti a smyslu pro humor s pocitem, že nemám kamarády, takže je to trochu... depresivní (já říkala, že to bude k tématu týdne! 8D), ale i tak doufám, že se to bude líbit. Enjoy~!

Udělala jsem další dva miniaturní krůčky vpřed a zamrkala. Na tvář mi dopadlo několik kapiček červené lepkavé tekutiny. Svýma bezduchýma očima pozoruji tělo dívky, která si právě vzala život. Přiložím ruce na tvář a mezerami mezi prsty pozoruji krev, která se přibližuje k chodidlům.
"C-co jsem to udělala?", špitla jsem potichounku do tmy…
Můj příběh začíná v jednom zapadlém starožitnictví na předměstí. Celé dny jsem seděla na stupínku ve výkladní skříni a dívala se ven na ulici. Lidé obcházeli obchod bez povšimnutí. Všichni někam spěchali. I jejich tváře byli naprosto bezvýrazné.
Jednoho dne šla kolem i mladá matka se svou dcerou. Čekala bych, že prostě jen projdou bez jediného pohledu jako všichni ostatní, ale nebylo tomu tak.
"Mami, mami. Vidíš tu krásnou panenku?", čapla malá dívka svou matku na loket a táhla jí k výloze. Zastavily se kousek od skla.
"Vidíš? Vidíš?", ukazovala mě nadšeně dcera své matce.
"Vidím, zlato. Je skutečně krásná.", uznala žena.
"Vždycky jsem takovou chtěla mít.", přiložila dívka ruku na sklo.
"Ale Milly, vždyť máš narozeniny.", usmála se žena na svou dceru.
" Mamííí!", vypískla po chvíli dívka radostí a objala svou matku.
Za chvíli už si mě nesly s sebou…
Doma mě Milly vytáhla z tašky a hned se začala rozplývat: "Vítej doma, Lizzy.", usmála se. Potom odešla do pokoje a celý den si se mnou hrála. Občas se rozkašlala jen tak z ničeho nic. Pokaždé, když se tak stalo, přiběhla vyděšeně její matka a pomáhala jí, se znovu rozdýchat. Vůbec jsem nechápala, co se děje.
Večer, když už Milly spala, přišlo to, co nikdo nepředpokládal. Dívenka zemřela tiše, ve spánku. Když matka našla její bezvládné tělíčko, v žalu se slzami v očích padla na kolena a křičela. Doufala, že se jí aspoň uleví, ale marně. Najednou střelila pohledem ke mně. Vstala, došla k poličce, na které jsem seděla a vzala mě do ruky. Jemně mi přejela prstem po porcelánové tváři. Do očí se jí vedrala další vlna žalu. Zaťala ruku a nechala slzy stékat po tváři.
"Proklínám tě.", zašeptala do ticha: "PROKLÍNÁM TĚ!", vykřikla a hodila se mnou o zem. Pokojem se rozlehla tupá rána.
Žena se opřela o zeď a sjela po ní na zem. Opřela hlavu o kolena a plakala.
Dny po tom chodila jako tělo bez duše. Asi po týdnu zašla zpět do starožitnictví, aby mě vrátila. Určitě v tu chvíli nevěděla, jaký řetězec událostí spustila… co mi onu noc dala do vínku…
Od té strašné chvíle už nepřináším jen radost. Následují mě žal a smutek. Každá nová rozesmátá dívenka, která mne s nadšením vítá ve svém království se v den svých narozenin rozloučí bez varování se životem. Není mi pomoci, nikdo netuší jaká hrůza se mnou přichází.
Jediné co bych si nejvíce na světě přála je, aby mě lidé někde uschovali před světem a zapomněli…

A je to, yay~! =D Omlouvám se své učitelce, protože to bohužel na internetu najde až teď, ehehe.
A ano, mám nový sestřih od úžasné kouzelné super-inspirující osobnosti (WEB), takže jsem jak měsíček na hnoji. A dnes pravděpodobně neusnu... eh... přejte mi jen a jen štěstí ="3
Přeji všem dámám krásný MDŽ a všem pánům dodatečně krásný ŽDM~ ="D
Prozatím ciao~ ^3^

-lilajs ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 8. března 2013 v 22:53 | Reagovat

Perfektní! Tohle se mi hoodně líbí, fakt to nemá chybu...

2 babuinobu babuinobu | Web | 8. března 2013 v 22:58 | Reagovat

[1]: Dsjafjdslksdjfkl, děkuji mockrát >////<

3 Meduza Meduza | Web | 10. března 2013 v 16:34 | Reagovat

Jsem ráda, že máš radost z vlasů, já mám totiž taky radost, že jsem to nezeslonila:D
Jinak povídka má parádní atmosféru:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama