Mrtví jako já II

5. září 2009 v 11:55 | Rinde |  Moje výtvory~
Tak a máme tu další díl Mrtví jako já... aneb. Jak se z Milly stane člověk


Mrtví jako já II

Přistoupila jsem k andělu s pocitem očekávání a nejistoty. Usmál se a napřáhl ruku k mé tváři, které se následně lehce dotkl. Ucítila jsem jak se moje tělo plní energií a životem. Po chvíli se ze mě stala opět živá bytost.
Pořádně jsem nosem natáhla vzduch noci.
" Jak se cítíš?" zeptal se anděl přede mnou.
Ohromeně jsem vydechla… " Nikdy mi nebylo líp."
Usmál se. " Fajn."
" Tak co teď?" prohlásila jsem nadšeně.
" Seznámení a poučka," vložil se do naší debaty Rodney.
" Cože?" vyjekla jsem a prudce, nechápavě se otočila.
" Já hlava děravá" zasmál se anděl za mnou a společně s ním i Rodney.
Jedné osobě ve stínu, která přišla společně s ním, to zřejmě připadalo stejně dětinsky trapné jako mně.
" Jako malý kluci…" prohlásil ženský hlas.
Ze stínu vystoupila mladá zrzavá žena s hnědýma očima a schovývavým výrazem ve tváři. Došla až ke mně a podala mi ruku na pozdrav.
" Já jsem Rose."
"Milly" usmála jsem se a podala jí ruku.
" No, Rodneyho už znáš. Takže to dva ve stínu jsou Vatropoli a Paulo… ehm… a ten - "
" Nech mě, abych řekl sám, kdo jsem, Rose…" ozval se anděl za mnou.
Přistoupil ke mně tak blízko, že bych se ho mohla dotknout.
" Nicael… Moje jméno je Nicael."
Moje čelist se nekontrolovatelně propadla. Jeho jméno je nádherný.
" Ou… hezký jméno."
" Díky… no - "
Rodney zeširoka zívl, čímž nás umlčel. Následně nastalo hloupé ticho, které po chvíli prolomil sám Rod.
" Nicaeli, vem Milly k sobě domů na noc. Ráno se sejdeme u Billyho. Emmm… jo a platíš mi lívance za to, že si mě probudil uprostřed noci."
Nicael svěsil ramena a věnoval Rodneymu frustrovaný pohled. "Fajn" zabručel.
Rodney nahodil tvář vítěze, rozloučil se a společně s Rose, Paulem a Vatropolim odešel.
" Vždycky stejný. Všechno řeší jídlem… Grrr!" zabručel Nicael znovu.
A opět nastalo ticho, které po chvíli proťal Nicaelův hlas.
" Máš hlad?" zeptal se.
" Ani ne."
" Dobře… Tak pojď. Jdem domů."
Obrátil se na patě a odcházel, ale já zůstala stát jako tvrdohlavá ovce pře troubícím náklaďákem. Nicael se po chvíli zmateně otočil.
" Ty se mnou nejdeš?"
Prudce jsem se otočila. " Ne! Protože nevim, jestli tohle není náhodou jen dost blbej vtip party totálně šáhlejch lidí!" zakřičela jsem.
Nicael si smutně povzdechl… " Ty nám nevěříš, viď?"
" Chytrej kluk…" odsekla jsem.
" Promiň, ale všechno, co jsme ti řekli je čistočistá pravda. Můžeš se přesvědčit na té - " koutky se mu zkroutily a rozhodil levou rukou… " - mrtvole."
Přisedla jsem k mrtvému tělu. Žádný puls. Ani známka dechu. Chladnoucí kůže a oči bez života… Moje oči… Ten kluk má pravdu. Není to vtip.
Vyskočila jsem a zahleděla se Nicaelovi hluboko do jeho naléhavých modrých očí.
" Ty umíš vařit?" zeptala jsem je.
Na tváři se mu rozlil bílý úsměv. Přikývl a čekal až ho dojdu.
Naposled jsem se podívala na své mrtvé tělo, lehce do něj kopla a následovala Nicaela.
" Měj taky ňákou úctu k mrtvým" zasmál se.
" Byla jsem to já, ale už nejsem" mrkla jsem na něj a začala se smát. Po chvilce se ke mně připojil a tak nám to vydrželo celou cestu domů…
Do mého nového domova…

Dík za přečtení... díl třetí ze zanedlouho objeví
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maritira Maritira | Web | 5. září 2009 v 12:10 | Reagovat

Moc hezký, už se těšim na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama