Mrtví jako já I.

28. srpna 2009 v 20:58 | Rinde |  Moje výtvory~
Výsledek mé včerejší celovečerní práce se podle mě i celkem povedl... Mrtví jako já, díl první ...

Fajn... příběh vypráví o 17ti leté Milly Healtlyové, která znenadání zemře při návratu z párty svojí kamarádky... Jak? To už ti odhalí následují povídka...


Mrtví jako já I.

Nemyslím si, že je rozumné potulovat se kolem jedné hodiny ráno po nočních uličkách New Yorku. Ale párty končí dlouho v noci, tak se tomu člověk nevyhne. Tudíž ani já ne. Nemyslela jsem ji ale, že by můj noční návrat domů skončil tak jak skončil…

Můj sluch upoutalo jemné šumění křídel nade mnou. Usoudila jsem, že mi nejspíš přeskočilo, protože ptáci v tuhle noční hodinu už nelétají. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě.

" Příště nebudu tolik pít…" zakroutila jsem hlavou a poškrábala se na temeni.

Najednou se z přízemního bytu nade mnou ozval zvuk posouvání porcelánového předmětu. Nejspíš opět někdo stěhuje nábytek.

Na zádech jsem ucítila něčí upoutaný pohled, ale nikde nikdo. Zvuk porcelánu neustále zesiloval, až ztichl úplně. Bylo slyšet jen tichého odkapávání vody z okapu na kraji uličky. Podivné ticho…

Vzhlédla jsem a vyděsila se. Přímo z okna bytu padala záchodová mísa přímo na mě. Jsem tak překvapená, že se nemůžu ani hnout. Jen stojím jak tvrdé y a pozoruji letící záchod… Proč zrovna záchod?

V tu chvíli mě mísa sejmula do obličeje. Ta bolest čelisti byla nepopsatelná…

Otevřela jsem oči a vylekaně vyjekla. Přede mnou stály čtyři osoby. Dvě, které můžete každý den potkat na ulici hlavní třídy a dvě v oblečení stylu gothic, světlou pletí a nádhernou tváří. Vůbec nemám tušení kdo to je a co po mě chtějí, ale každopádně jsou zvláští.

" Kdo jste a co po mě chcete?!" zakřičela jsem.

Postava vpředu si povzdechla. " To se těžko vysvětluje."

" Tak to zkuste říct bez obalu!"

" Fajn" prohlásila osoba a vystoupila na měsíční světlo. Je to přibližně 23 letý kluk s blond vlasy a modrýma očima. Je hezký, ale co po mně chce?

Zvedla jsem levé obočí.

"Emmm… bez obalu, říkáš… dobře…"

Netrpělivě sem přikývla.

" Fajn… emmm… před chvilkou si opustila lidskej svět," poškrábal se na nose… " Si mrtvá" rozhodil rukou.

" Mrtvá?! Jak mrtvá?! To má bejt snad blbej vtip?! Já přece -"

" Klid. Já jsem Rodney…"

" To mě nezajímá! Jak sem sakra -"

Rodney ke mně přistoupil, položil mi ruce na ramena a obrátil mě čelem vzad. Na zemi leželo moje bezvládné tělo mezi odpadky a střepy záchodové mísy. Do očí se mi vedraly slzy. Skutečně jsem mrtvá. Sejmul mě záchod…

Otočila jsem se k Rodneymu a vrhla se mu do náručí. Něco si pro sebe mumlal. Zaposlouchala jsem se do jeho hlasu, ale nerozuměla jsem.

Moje tělo začalo mizet a já tiše panikařit. Na odchod je ještě moc brzo!

Najednou Rodney s úlevou vydechl.

" To ti to trvalo…" prohlásil.

Tázavě jsem vzhlédla a otočila se ke svému mrtvému tělu, nad kterým se právě skláněl nádherný okřídlený kluk. Rukou přejížděl po mé chladnoucí tváři.

" Milly, měla jsi štěstí" vzhlédl.

" Co tu meleš o štěstí? Ty to tak hodláš nazvat?" vyjekla jsem… " A jak znáš moje jméno?!"

Obrátil oči v sloup a ukázal palcem na záda, na svoje černá křídla.

" Jsem anděl a ty moje svěřenkyně. Pojď sem," pokynul mi… "byla by tě škoda" mrkl šibalsky.

Vůbec jsem nechápala co tím myslel, ale moje nohy se začaly pohybovat jeho směrem.

Věděla jsem, že díky němu se stane něco velkého… a já mu za to budu vděčná…

Tra dááá... další pokračování bude co nevidět online ... Prozatím se s vámi loučím...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dingo Dingo | 17. dubna 2010 v 21:45 | Reagovat

nooo.... na začátek je to super :D:D
ale ten záchod...to je fakt divný xDD a roflézní xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama